Rok 2011 – díl číslo 1

Ze „začátku“ roku jsem se snažil psát nějaký ten report mého měsíce, protože mi to připadalo jako dobrý nápad, pak mi to přišlo jako pitomost, protože psát pořád dokola, že jsem nic neudělal, bylo neužitečné a tak jsem s tím skončil někdy v září nebo kdy. Je na čase zhodnotit rok 2011 jako celek. Myslím, že jsem zatím lepší rok nezažil a když bude letošní a ty další z hlediska mé spokojenosti stejný budu šťastný…

Klidně text kurzívou přeskočte…

Do roku 2011 jsem vstupoval jako omámená ovečka, jo klidně to tak řeknu, vznášen na obláčku(cloudu v dnešním slangu) osobního rozvoje a všechno bylo tak nějak jedno, prostě kašli na všechno dělej jen svoje, snaž se oje.at systém, nebuď otrokem, měj hlavu kdesi v háji a razil jsem teorii, že ostatní jsou hlupáci. Dal jsem si desítky cílů, které jsem asi za čtrnáct dnů stejně přebral a dělal něco jiného. A pak zase a zase. Hlavně že jsem byl svým Taková ta megasvoboda. Neříkám, že to bylo blbé období, ale prostě si každý musí projít tím GTD, ZTD, osobno-rozvojové žvásty a žít si na své planetě, pak jednoho dne dospějete. Něco jsem si převzal do dnes, ale už jsou to jen trosky… Auru „osobní rozvoj“ jsem zahodil ani nevím kdy, ale asi v půlce roku. A pak jsem začal být šťastnější než kdy předtím.

Není to vírou v sebe, ale tím, že jsem jaksi částečně rezignoval na své cíle a žil si jen tak, i když jsem dělal stejně nízké peníze jako předtím, když jsem si držel zápisníček s To-Do listem. Jdeme od keců k něčemu zajímavějšímu. 

Vypsal jsem si několik bodů a to jaksi dvojitě, původně pro dva články, ale pak jsem zjistil, že se spoustu bodů opakuje a není třeba to tak hrotit. Minimalismus!

Zkouška dospělosti a „mimo“ školský systém

Zlomový rok pro mě to byl. Kdybych si nenapsal maturitu do poznámek nějak bych si ani nevzpomněl, že jsem ji dělal. Zkrátka nějak mi to nepřišlo zajímavé a myslím, že najdu klidně dvacet bodů, které se mi budou s rokem 2011 lépe spojovat. OK, maturita vše za jedna krom němčiny za tři.

Když si přečtu některé starší články, tak se musím smát sám sobě. Vím, že jsem to psal a teď si říkám proč vlastně? Chtěl jsem vypadnout ze školy a hop na podnikání a točit vejvar a doutníky podpalovat juany, ale nic. Je ze mně student jazykové školy. Jednoroční výuka angličtiny mě snad někam posune a myslím, že už i ta první půlka mě posunula.

Už jsem o tom asi i psal, ale rád chválím skvělé věci a lidi, kteří jsou pro mě nějak výjimeční. Super učitelé, ředitel a i spolužáci nejsou nejhorší V prvních dvou měsících jsem cítil každým dnem zlepšování, prostě cítil jsem jak mi roste hlava, pak to nějak padlo a do dneška jsem nezaznamenal ani kapánek dalšího zlepšení, ale to je prý už normální, podle mé nejoblíbenější osoby tam Zlepšení už necítíš, ale stejně se tak nějak zlepšuješ ani o tom nevíš.

Z falešného začátečníka (půlka knížky o prázdninách) jsem se ale dostal za půl rok výuky celkem daleko. Ze začátečníků jsem přeskočil do pokročilých a tam jsem možná v průměru, takže celkem v klidu

Ke škole k tomuto roku všechno. Nemohl jsem si vybrat lépe a jsem spokojen… škoda, že už je půlka za mnou…

Zdraví

Největší váhu své změně postoje a nálad přikláním jednoznačně k tomu, co jsem vykopl na jaře (konec března) a nějak v tom pokračuju. Jedná se o zhubnutí a to celkem radikální. Vždycky jsem váhu jen nabíral a tak to šlo celých asi 18/19 let. Nějak se to muselo projevit a vážil jsem fakt hodně, ale myslím, že na tu váhu jsem ani nevypadal. Nečekejte žádné číslo jako 120,140 nebo 200kg ne, to určitě ne, ale méně. Nechám to na vaši domněnce prvnímu číslo se to blíží logicky nejvíce, ale i tak to je pořád daleko.

Začal jsem běhat, přestal jíst ze dne na den všechno, co bylo zlé a začalo to ze mně padat. Bolely mě nohy po denním běhání, ale viděl jsem, že to má smysl. Z počátečních 5 minut jsem to vytáhl přes půlhodinu, šlo by víc, ale zkrátka týden jsem nebyl, pak zase to a tamto, ale ze začátku to bylo OK. Za měsíc jsem zhubl asi o 8-10kg, cítil jsem se líp. Další měsíce jsem pokračoval a nejnižší váhy jsem dosáhl někdy v srpnu – to bylo 20kg od začátku běhání. Pak už jsem víceméně chodil velmi zřídka až jsem to zazdil úplně. Radost z běhu vystřídala radost ze školy Vrátil jsem se částečně k sladkostech, ale málo a jedl častěji než bylo třeba. O Vánocích jsem byl na stavu opět -10kg od počátku, tedy za čtyři měsíce +cca 8-10kg.

Kdybych nebyl lenoch, tak si to udržím a půjdu ještě víc, ale nebojte vrátím se k tomu. V lednu jsem ztratil už čtyři kila, ale teď už jedu jen na udržovačku. Sice pořád postava nic moc, ale lepší než to bývalo a z toho mám radost.

Takové cíle zhubnout 10, 5 nebo několik kg jsem si dával pořád, ale nikdy jsem proto nic neudělal, ale vidím, že to jde, ale je třeba něco více než si dát cíl. Ten pocit, když se citíte znaveni po běhu jarní přírodou a jste šťastní ve chvílích, kdy jste předtím byli totálně v depkách(až tak ne, ale blízko) za to stojí. Sami na sobě poznáte, že smrdíte ->voníte úplně jinak než předtím, vypadáte aspoň trošku lépe a projdete se v klídku bez zadýchání jsou fakt super.

Zdraví jak fyzické tak psychické se zlepšilo. Nevím sice o žádných problémech předtím, ale cítím se líp. Ale to už víte. Nepotřebuji nějaký fet, mě stačí pomyslet na můj pokrok

Sport

Běh už jsem jaksi rozkousnul. Je to peklo začít, ale pak už to jde celkem samo. Bolest nohou nesmí odradit, pak skončíte úplně.

Byl jsem taky cyklistou, ale jen letním. Cíl dát směšných 2000 km jsem nedal. Jsem prostě sráč. Teď už nic takového, teď už míň cílů, ale víc skutků Ale jsem rád za mé vrcholné zdolání Pradědu a 132km trip. Teď bych to asi znovu nedal, i když předtím tak úplně taky ne, ale to si nechám pro sebe.

Knihy a čtení

S maturitou jsem se musel i rozečíst. Letos jsem jich dal 21. To je asi tolik, co za celý můj život… Pamatuju si Milénium, které mě pohltilo a Orwellovu ’84 a Farmu zvířat považuji za klenoty literatury. Díky, Georgi!

Naposled jsem přečetl Restart a rozečetl 4hodinové tělo od Tima Ferrisse, díky němu se mi podařilo začít rok 2012 s úbytkem hmotnosti. Ale o tom jindy. Doufám, že se zase ke čtení vrátím. Baví mě to, ale těžko se k tomu dokopat…

Hudba

Tento rok byl pro mě hudebním rokem a právě tato kapitola je pro mě jedna z těch, které pro mě byly zapamatovatelnější než maturita. Jednoznačně Iron Maiden na Sonisphere a pak Twisted Sister na Masters Of Rock. Mimoto jsem byl ještě na Kabátech, Arakainech(2x), na chvilku na festivalu v sousedství a naposled na Škworech. Měl jsem v plánu mnohem více, ale nějak mě to pak přešlo.

V rozhledu jinam než pouze AC/DC nebo Iron Maiden mi pomohl Ďáblův hlas. Skvělá kniha, která je psána záživně a pokud chcete být headbanger, kupte si ji.

Pro dnešek asi konec. Vyčerpal jsem se a musím si taky nechat něco na další post

Pokud chcete pokračovat na vlně optimismu, pak nastupte i do dalšího článku.